|
|
H o n z o v y b á s n i č k y |
|
Kyselina (básnička ze základní školy) Když se kyselina pozře, člověku již není dobře. Roztéká se na kašičku, žere ho to po kostičku. Tak podívej se na jazýček, když pozřeš hydroxid. Zmizí ti barva z líček, už nebudeš dále žít. Tak nezkoušej to nikdy více! Tak narvi si to do palice! Z toho plyne poučení, že hydroxid k pití není. K pití je jen pitná voda, ale ne ta ze záchoda! Z toho můžeš pít, pokud se chceš otrávit. Autoři: Jan Jeřábek Přemek Svoboda Pavel Matěj a ostatní. |
WTC (podzim 2001, jak jinak) V Americe v New Yorku, je povoleno klení! Zřítila se budova World Trade Center k zemi. Ale čas je pojem relativní, a vše se časem mění. Proto i ta druhá věž zřítila se k zemi též. I ten jejich Pentagon je tak trochu v loji. Spadlo na něj letadlo. U. S. A. se zbrojí! Autoři: Jan Jeřábek Jindra Zeman |
|||
|
Láska (časopis Libušinka, listopad 2004) Svět je krásný, když jsi šťastný. Všechen bol je pryč. Tak vem to štěstí do hrsti a sevři v pěst. Máš štěstí, že máš lásku, a k tomu velkou lásku. Čas letí, a co ty děti? Máš chvíli sen a pak se změní. V den, kdy řekneš to slovo, vše se promění. Jak krásné je milenců snění. "To slovo zní miluji Tě!" Autor: Jan Jeřábek What is God? (časopis Libušinka, listopad 2004) God is the holly man So it isn't problem My word is love I'm very sad My brain is MAD I loved one woman I think But for me It is so hurt My heart goes on To my things But problem was When I'm mad Taken the gun It's not fun Good bye My sun. Autor: Jan Jeřábek |
Naděje (časopis Libušinka, listopad 2004) Noci dlouhé bez hlesnutí a já potichoučku sám. Je mi teskno a srdce bolí, potichu se skály droli, a já jsem sám. Usínám těžce, cosi mě souží, já dneska prošel velikou louží. Ale ještě dýchám. Usínat v šeru, kde nikde nikdo. Protože už všichni pryč jsou, jestlipak jsou asi taky tak sami? Půlnoc tmavá a hvězdy září. Já však nespím na oltáři! Má postel je prkno s hřeby ostrými a já se nemohu pohnout. Soužím se na pekelném loži a proklínám život. Však kdosi do tmy vykřikne: "VSTAŇ A BOJUJ, JEŠTĚ TU MÁŠ NĚCO NA PRÁCI!" Sednu si na postel a rozsvěcím lampu, avšak nic nevidím. Jen na parapetu u balkónku sedí bílý pták. Holubice, posel míru. Ta dodala mi víru. Byl to sen, či jen představa v mé hlavě? To já nevím. Autor: Jan Jeřábek |
|||
|
||||